Života spis malířčin

Říká se, že lidé se dělí na dvě skupiny – ti, kteří žijí na jednom místě (domorodci) a ti,
kteří jen procházejí. Jsem v té druhé, menšinové skupince, takzvaných „návštěvníků“.

Narodila jsem se v Plzni (1986), ale města, ve kterých jsem prožila alespoň část života,
jsou Praha, Beroun, Karlovy Vary, trochu i Uherské Hradiště a Most. Dnes bydlím
se svým báječným manželem v Plzni … odříkaného chleba největší krajíc.

V šestnácti letech jsem se naivně vydala do Prahy studovat Střední
uměleckoprůmyslovou školu na Žižkově. Škola mě naučila řemeslo, naproti tomu
Praha mě naučila být soběstačným člověkem.

Po maturitě jsem se pokoušela o nějaké vysoké školy, však neúspěšně.
V první moment mě to mrzelo. Nyní při zpětném pohledu vidím, že pro můj
charakter bylo paradoxně větším vzděláním vysokou školu neabsolvovat.

Zhruba po pěti letech prožitých v Praze jsem dostala výpověď z práce. V ten moment
mi došlo, že jsem naprosto volná. Tak jsem se na sklonku roku 2010 uhnízdila v Berouně. 
To ostatně není tak důležité jako samotné rozhodnutí, že si přeji živit se uměním.

Nevěřili byste tomu, jak můžou být očekávané hodnoty lidí již zmíněných tzv. „domorodců“
otočeny vzhůru nohama: "Raději malovat obraz, než jít večer do hospody?"
"A za poslední peníze si kupovat barvu místo chleba?"

Dodnes mne tyto názory občas upozorňují, zda jsem stále na správné cestě.
Vše jsem podřídila tomu, co miluji.

Po roce v Berouně následovalo mnoho dalších peripetií, ale o nich třeba jindy.
Někdy je opravdu šílené, jak člověka typu "návštěvník" svědí plosky nohou.

 

Svou upřímností a nečekaným úhlem pohledu na svět si přeji
obdarovávat druhé, aby si více vážili sami sebe.

Přeji si, aby lidé u mých obrazů mohli přemýšlet o sobě samých
a tak se stávat lepšími lidmi.


"Without deviation from the norm, progress is not possible."   
Frank Zappa