Fler.cz:  Jak se z "Dooris" stal "dot ATELIER"

(červen 2015, zveřejněno na Fler-Blogu)

Asi jsem schizofrenik!

K tomuto názoru jsem došla po tom, když jsem si na papír sepsala všechna jména,
názvy či přezdívky, které používám pro svou prezentaci.

Když se s někým seznamuji, představuji se jako Doris. Jenom Doris. Příjmení celkem zanedbávám.
Nechápu tedy, jak se mi stalo, že nyní mám dvě. Jsem ráda, když mě lidé oslovují křestním jménem
a i já ráda lidi oslovuji jejich jménem. Připadá mi to přirozeně osobnější.
Volala snad na vás maminka, když jste byli malí, příjmením?

Takže první problém s mými jmény je nasnadě. V občance mám napsána místo dvou, hned
tři jména. Přičemž u křestního mi stejně mnozí nevěří jeho pravost a zoufale se pídí po jméně typu
„Maruška Polívková“. (Všem Maruškám Polívkovým se tímto omlouvám, jinak by to totiž mohly schytat
Jany Novotné a těch bude v republice asi víc.)  A to si pište, že mé jméno pravé je! Maminka
ho statečně vybojovala před gestapem porodních sestřiček. Dodnes jsem jí za to hluboce vděčná.

Když jsem kdysi začínala prezentovat svou tvorbu na různých internetových serverech, neměla jsem
ani za mák páru o tom, co je to Corporate Identity. Takže tu Facebook schytal nějakou mojí přezdívku,
tu jiná sociální síť jinou atd. No a na Fleru tou dobou už několik „Doris“ bylo, takže proč se neuchýlit
k jednoduchému zdvojení písmenka, které jsem už bez tak používala jako součást
emailové adresy – „Dooris“.

Pravděpodobně to už začalo tenkrát na střední, kdy jsem jednu z důležitých prací podepsala
jako „Kachna“. Klauzurní práci zase jako „EDW“. Nebo jednou jsem na jednu z mnoha tabulí v jedné
z mnoha tříd v úplné anonymní tajnosti pod rouškou rebelie nakreslila čtvereček a k němu doplnila
nápis: „Toto kolečko je z technických důvodů čtverečkem“. O den později za mnou přišla
spolužačka a říkala: „Hele, tos napsala ty, že jo. To se pozná.“

Pak jednoho krásného dne přišla myšlenka – a co takhle založit si pořádné webovky?
No jo, ale jakou dáme doménu? Ze všech návrhů to v mých a manželových očích vyhrál „dotATELIER“.

A jako třešničku na dortu bych měla doplnit důležitou informaci, že od začátku roku 2011 podepisuju
všechny své malby jen jedním pseudonymem a tím je „Edward Wolf“. Až umřu, tak by se totiž v té záplavě
pseudonymů historici vůbec nevyznali, proto mi bylo doporučeno používat jen jeden pseudonym.
Zajímavé, že? Většina lidí dnes přemýšlí jak se zajistit na klidné stáří. Sjednávají různé pojistky
či stopadesáté pilíře důchodů, zatímco výtvarníci musí přemýšlet nad tím, co si počnou po smrti ...

Signatura Edward Wolf

Abych si udobřila všechny Marušky Polívkové, předesílám, že „Edward Wolf“ je v Americe něco jako náš
„Jan Novák“. A pokud chcete slyšet nějaký napínavý příběh, jak pseudonym vznikl, pak si ho budete muset
vymyslet sami, pač já to nevím. Prostě to tak přišlo.
Když se mi na signaturu někdo dříve na výstavě zeptal, tak jsem vždy odpovídala: „Nevím, ale psycholog
by se na tom určitě dobře vyřádil.“ Reagovala jsem tak do té doby, než mi někdo odvětil:
„To je v pořádku. Já se rád vyřádím.“

Tak a teď aby se v tom čert vyznal. Už se asi nedivíte, že mám v hlavě takovou bramboračku.

Chci vám tímto jen sdělit, že změna flérové přezdívky je jedním z kroků vedoucích ke zkrocení
mé zdivočelé Corporate Identity.

Vítejte v „dot ATELIERu“ !!!

Vznik loga dotATELIERu