Autor: Alena Jeřábková
Zdroj: https://www.denik.cz/pro-zeny/obazy-malirka-doris-tesarkova-opltova.html
Umělkyně a malířka Doris Tesárková Oplová
Foto Kateřina Sobičková
Úzkost, deprese, pocit zmaru. Tak může na pozorovatele působit nejeden obraz plzeňské malířky Doris Tesárkové Oplové. „Proč jste namalovala tak krásnou ženu bez zbytku těla? Vždyť to působí tak neskutečně syrově a úzkostně?“ ptám se a ona odpovídá: „Ten obraz jsem malovala, když mi umírala maminka, proto z něj jde taková úzkost. Když se na něj dívám teď po čase, sama cítím a prožívám tu bolest znova,“ odpovídá mi velmi vysoká mladá žena s neskutečně křehkou duší.
Výjimečná, talentovaná a mimořádně empatická. Taková je ve skutečnosti mladá malířka Doris Tesárková Oplová. Maluje od dětství a při své práci používá různé techniky. Ale jejím největším darem je to, že přes svou tvorbu dokáže přenést emoce. Na plátno umí „vtisknout“ krásu i velký smutek. Jaké obrazy má ona sama nejradši?

„Ráda přirovnávám umění k vínu. Nechci říkat, že něco umění je a něco ne. Jsem toho názoru, ať se každý obklopuje tím, co se mu líbí, co mu chutná… Někdo má rád „čůčo“ za padesát korun a někdo suchá vína, co chutnají jako plesnivý dřevo – to bych přirovnala k „vážnějšímu umění“, ke kterému musí člověk dozrát. Takže se k tomu, co se nám líbí, vlastně musíme prochlastat,“ říká s nadsázkou.

Jak jste se k malování dostala?
Malovala moje maminka, ale protože to bylo za komunismu, nebylo v jejích možnostech stát se malířkou. Dělala proto zahradnici, což byla velká škoda… U nás bylo normální pořád něco čmárat a já byla tvořivý dítě. Díky tatínkovi, který je automechanik, mám zase ráda technický věci. Vyrostla jsem v tom, miluju vůni vyjetýho oleje (smích). To je důvod, proč v mých obrazech najdete i převodovky.

Kromě své volné tvorby malujete i obrazy na zakázku…
Ano. Mám hodně rozličné zakázky. Jedno z fenomenálních zadání, které jsem dostala, byla zakázka na obraz od Mikuláše Medka. Pán, který si obraz objednal, Medkovo dílo dlouhodobě obdivuje, nemá ale na originál. Zadání tedy znělo, vytvořit něco ve stylu Medka, přičemž kompozice byla na mně, to bylo úžasný. Vždycky se snažím pochopit smysl zadání, vyžaduje to velkou míru empatie. A mám ještě jednu zásadu. Je pro mě důležité, předat lidem hotové obrazy osobně. Ještě lépe, setkat se s nimi předtím, než začnu obraz malovat. Když vidíte člověka, pro kterého obraz malujete, můžete ho líp navnímat.

pocta Mikuláši Medkovi
„Chmurný pijan kávy“
Abstraktní tmavě modrý obraz s červeným akcentem inspirovaný Mulášem Medkem
„Nepoddajné jádro“

Máte dost zakázek?
Lidi se ozývají sami a řekla bych, že je toho tak akorát. V posledních letech zvládám zhruba šest až osm zakázek ročně. Ubrala jsem, protože jsem se donedávna starala o vážně nemocnou maminku. Bylo to jedno z nejhorších období mýho života – hnusný, ale zároveň báječný, být s ní až do konce… Asi i kvůli tomu jsem přehodnotila spoustu věcí. Třeba právě zakázky, ráda bych si teď víc vybírala.

K tomu těžkému období se vážou i některé vaše obrazy.
Někdo běhá nebo třeba zpívá, aby ze sebe bolest dostal. Já malovala. Ale upřímně závidím těm, co to vyběhají nebo vyzpívají, nezůstane po nich důkazní materiál… Po mně ano, třeba obraz Beznaděj nebo Hamletova váza, tu jsem malovala v období, když už jsem věděla, že maminka umře.

Surrealistický obraz se zahalenou hlavou
„Beznaděj“
„Hamletova váza“

Napadlo vás někdy, že byste dělala něco jiného?
Napadlo. Před pár lety jsem skoro vyhořela, protože jsem dělala jenom zakázky. A neuměla jsem si vydupat prostor pro sebe, na svoje obrazy – bylo to tím, že jsem si zakázky neuměla moc vybírat, nebo přesněji, neuměla jsem říct ne zakázkám, s kterými jsem moc nesouzněla. Říkala jsem si, jestli to mám zapotřebí. Kdybych šla pípat na kasu, neměla bych toho plnou hlavu a vydělala i víc peněz. Jak to tedy bude se zakázkami dál, uvidím. Momentálně je to něco, v čem nemám úplně jasno. Ale jedno vím jistě, bez malování bych žít nedokázala.

Jaké je mít výjimečný talent?
To je hezká otázka. Ale problém je v tom, že mám depresi, že neumím malovat… Sice vidím, že maluju líp než spousta lidí, když jsem ale v aťasu a s něčím se morduju, dost o tom pochybuju. I když musím uznat, že teď jsem se svými obrazy spokojená víc než dřív. Není to ale tím, že bych uměla líp malovat, spíš tím, že jsem víc přijala sama sebe. Moje obrazy jsou takové moje zrcadlo.

Vzpomenete si na nejšílenější místo nebo chvíli, kdy se vám v hlavě zrodil nápad na obraz?
Uprostřed noci v koupelně. Byl to obraz jelena. Asi hodinu jsem s tabletem na klíně hledala na internetu fotky jelena, které by se mi líbily a pak kreslila a přemýšlela. Když jsem si udělala představu, mohla jsem jít spát (smích).

Návrh na Jelena
Obraz s jelenem
„Příliš drahý a strašně krásný“

Jaká technika vás baví nejvíc?
Mě baví všechno, neumím si vybrat jeden směr. Všechno bych chtěla očuchávat, i ta moje tvorba je na první pohled rozharašená. Ale asi nejradši mám olejomalbu, ráda taky dělám obrazy dripingem (pozn. redakce: malířská výtvarná technika vychází z anglického „drip“ – kapka). Je to vlastně takové cákání barvy. Vypadá to možná nahodile, ale udělat to tak, aby obraz fungoval, je děsný oříšek.

Vím o vás, že občas používáte pseudonym. Proč?
Možná to má souvislost s mým sebepřijetím. Dřív jsem měla asi deset pseudonymů. Nejvíc jsem používala Edward Wolf, který vznikl spíš náhodou kvůli jednomu projektu. Poslední dva roky se už snažím podepisovat obrazy svým jménem.

Co byste poradila lidem, kteří chtějí začít malovat obraz?
Osobně doporučuji najít si video na YouTube. Musíte si ale vybírat… Já mám třeba ráda Jirku Housku, je fenomenální, umí učit a všechno nádherně vysvětlit. Pak je taky důležitý zpracovat sám sebe. Často vidím v lidech zbytečný strach. A asi poslední rada – hodně lidí si myslí, že když něco malují, musí taky něco vzniknout. Ale malovat by se mělo hlavně pro radost…

Zdroj: https://www.denik.cz/pro-zeny/obazy-malirka-doris-tesarkova-opltova.html

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *